Knihy zdarma? Ano… část 3.

Duch a ďáblice (Jupiterský duch 1)

(2007)

Jupiterský duch navazuje na Andělskou trilogii, ale tato kniha už není určena pro děti, jako první tři Andělské. Olda a jeho kamarádi mezitím vyrostli, už to nejsou děti. I nejmladší člen jejich party Pepek Horák, dříve nejmenší a odstrkovaný, vyrostl natolik, že si troufá sám objevovat ve vesmíru cizí světy. Navzdory varování andělů však zamíří do zakázaných Jupiterských světů a z jedné takové výpravy se vrátí jako duch. Prochází hmotou a je skoro neviditelný.

Teď už se teprve nemůže ukázat mezi kamarády! Uteče na Zem a usídlí se v Praze – či spíše pod ní. Při bloumání Prahou zjistí, že může být jako duch užitečný i nebezpečný. Policie ducha zatknout nemůže a tak se Pepek na zákony příliš neohlíží. Na čas se dokonce stane vraždícím přízrakem a v Praze je brzy známý pod přezdívkou Smrťák – občas bere do svých rukou spravedlnost a lidi zabíjí…

(Nevěřili byste, jak mu čtenáři v anketě fandili, když vyvraždil Parlament České republiky!)

Při tom ale zjistí, že na Zemi není jako duch sám. Duchů je tu víc, jenže ti druzí ho nenávidí. Když ale pětici duchů zachrání před smrtí, půjdou s ním, kam je povede, třeba i do pekla – beztak je to jejich původní domov, je to totiž pět ďáblic ze sousedního světa – Gehenny. Pepek má s nimi úplně jiné plány… jenže ony s ním také…

Jupiterský duch pojednává o příliš vážných věcech a ty nejvážnější se neodehrávají na Zemi, ale na pustém světě, nazvaném Oáza, kde se Pepek pokouší založit novou kolonii. Má ale trochu smůlu, neboť se o to nesnaží s lidmi, nýbrž se svými ďáblicemi. Jsou inteligentní a krásné, jsou na Pepka milé, do Pekla se už vrátit nechtějí, chtěly by si ho dokonce vzít za muže, ale přece jen – nejsou lidského rodu, takže kolonie ani nemůže být taková, jaká by asi vznikla s lidmi. Především jsou ochotné přistoupit jen na takové lidské zvyky, které samy uznají za vhodné. Vzaly by si Pepka za muže …pokud si jich vezme hned pět najednou. Nevadilo by jim dělit se o něho, vyžadují jen, aby se k nim choval jako ke královnám.

Kniha Jupiterský duch je příliš rozsáhlá a proto je rozdělena na čtyři díly. Obsahuje plno naprosto nečekaných zvratů a čtenářská diskuse o ní dosáhla na Fóru Autobus zatím největšího rozsahu.

Svět ďáblic (Jupiterský duch 2)

(2007)

V prvním dílu Jupiterského ducha Pepek založil v jednom ze sousedních vesmírů kolonii Oáza. Byl by to ráj – kdyby se s ďáblicemi občas nevracel do Pekla – až se ucho utrhne… Pepek přečká nemožné – jako duch přežije atomový výbuch, ve kterém shoří zbytek jeho komanda. Naštěstí mu pomohou dávní kamarádi, Olda a jeho družina. Jenže pak mu zkříží plány jiný Jupiterský svět a když se vrátí, nic doma nepoznává…

Co se to, proboha, stalo? Inu – zase to nezvládl… Jupiterské světy jsou zkrátka zákeřné… takže Pepkovi připraví víc překvapení, než čeká. Například se musí seznámit se svou novou manželkou – sedmou z devíti… (milovníci Star Trek jistě prominou…)

Válka ďáblů (Jupiterský duch 3)

(2007)

Pepkův svět poskytl azyl i Učedníkům z Andělského světa a spolu se připravují na návrat. Ďáblové na Zemi – třeste se! Konečně se potkají i s hrdiny Čtvrté Země… a je to podivuhodné setkání… V knize Čtvrtá Země potkalo hrdinu Otu Vávru neštěstí – zahynul mu syn Jiří. Jenže teď si ďáblice Yazatap Horáková, známá na Zemi jako Sibylla, královna ze Sáby, vzpomene, že ani návrat ze světa duchů není tak nemožný, jak se zdá…

Asistenti Erduka (Jupiterský duch 4)

(2009)

Pepkova rozvětvená rodina se tentokrát dostává daleko do vesmíru, kde se opět setká s andělkou Bísíájou. Děti na Zemi mezitím vyrostly – a andělka též. Ve vesmíru se ale setkají i s vyššími bytostmi – Erduky. Ti na ně ale nemají čas, pátrají totiž právě v paralelních vesmírech po po světech Zla. Pepek jim nabídne pomoc – a brzy světy Zla nalézá. Jenže jeho parta má jen nafukovací kosmické čluny, kdežto protivník flotily kilometrových bitevních kolosů s atomovými torpédy.

Šípy proti tankům? Pozor – zdání klame! Hlavní výhodou duchů je, že je žádný radar nevidí…

Krešo (pevnost nad Moskvou)

(1968)

Krešo je science-fiction, napsaná v roce 1968 jako reakce na vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Žádný div, že v ní tajemná česká nesestřelitelná létající pevnost Miráž na oplátku ohrožuje Moskvu a nutí sovětské generály vyklidit nejen Československo, ale všechny státy Evropy. Ukáže se, že konstruktér Miráže, geniální český vědec Viktorín Přibík ze starého rodu, není člověk – nebo aspoň ne obyčejný člověk…

(psal jsem to r.1968, kdy se u nás skutečně proháněly sovětské tanky… Co dodat? Ano, je to staré, je to poplatné době. Ale číst se to dá…)

Odstup, Satane! (převrat v pekle)

(vyšla v°Autobusu 2001) (1981)

Odstup, Satane! Tato science-fiction (napsaná 1982) se odehrává v poněkud tajemném prostředí – v hradech čarodějů a v Pekle. Mágové jsou zvláštní skupina bývalých lidí, kterým vládne nenávistný a nesmiřitelný Ibrahim Sheitan, česky Satan. Mágové jeho vládu nesnesou a vzbouří se, ačkoliv vědí, že Satan vládne největší síle na Zeměkouli – Peklu.

Pokoušeli jste se někdy přimět k odstoupení nějakého politika? Natož vládce Pekel? Pak si umíte představit, že to nebude snadné! Peklu totiž vládne Síla! Chcete přesto doufat v úspěch? To by ale za vámi musela stát síla ještě větší!

Tahle knížka měla zajímavý osud. Napsal jsem ji r.1981, kdy neměla šanci projít přes bdělé a ostražité strážce StB. Nicméně se v jednom salátovém vydání zachovala. Pak za mnou přišly mé děti, abych ji vydal. Řekl jsem, že napíšu raději něco novějšího, ale děti se na mě domluvily, zajistily si přepis a daly mi ji k Vánocům. Dočkaly se ovšem nevděku. Na jedné straně – koho by to nepotěšilo? Na druhé straně při přepisu vzniklo mnoho chyb, za jaké bych se styděl, a které jsou dokonce vytištěné, neboť mi to nedaly ke korektuře, abych to nemohl změnit. No jo – ale zlobte se!

Omíor (Válka světů)

(1993)

Omíor – Válka světů – má klasickou zápletku od dob H.G.Wellse a jeho Války světů. Zemi napadnou zelení mužíčkové, ovšem ne nějaká párátka, se kterými si poradí ostří hoši z leteckých sil USA. Naopak každý odpor vyvolá drtivou odvetu a pozemská civilizace se brzy úplně zhroutí. Má lidstvo naději zvítězit, když protivníci dokáží rozhoupat zemskou kůru, potopit části kontinentů do moře a hustě osídlené kraje přes noc změnit v liduprázdnou poušť?

Rozpad pozemské civilizace a podrobení Země bezesporu vyspělejšími vetřelci je místy popisované až drasticky, byť jen očima dobře ukrytého hrdiny, který se o katastrofě naší civilizace dozvídá zprvu z televize a pak jen z ojediněle pracujících vysílaček.

Omíory může přemoci jen ten, kdo získá jejich vědomosti, ale to není vůbec snadné. Jakou naději může mít za těchto okolností vzpoura osamělé dvojice, pozemšťana a opičkovitého otroka, zajatých v mateřské lodi bezcitných Omíorů?

Po zvládnutí mimozemské techniky však mohou začít pravá jatka…

Kniha je snad jediná sci-fi, kde mohou mít meče jakousi šanci i proti superzbraním vetřelců. I když vyvraždit obrovskou hvězdnou loď pouhým mečem, byť neobvykle ostrým, dá opravdu pořádnou fušku…

Kniha je od napsání připravena k tisku, ale nakladatelství »Nová inspirace« ji už zřejmě nikdy nevydá…

Fext (stín z temnot)

(1996)

Hrdinou této science-fiction je Jíra Stříbrný, fext od doby Třicetileté války.

Fext je jistý druh evropského strašidla, obvyklého ve starých českých a německých pověstech. Od těch podivných bytostí se odrážejí kulky a přitom zabijí každého, kdo na fexta vystřelí. Přijde na tuto záhadu mladá venkovská učitelka Martina, která se s Jírou spřátelí? Na rozdíl od starých fextů, vyrostlých v minulých staletích (a někteří i tisíciletích) je přece moderní žena zvídavější a snaží se přijít opravdu na kloub věci. A nepřestane, dokud… se jeho přičiněním nestane stejným strašidlem – fextkou, jasnovidkou a nakonec i čarodějnicí, která poroučí bleskům a dokáže vyvolat i zemětřesení. Ale také zjistí, že Zemi pozorují mimozemské bytosti – Rygyňové…

Démon

(1998)

Je démon ještě člověk? Asi ano – i on dělá chyby…

Jenže jeho zaklínadla skutečně fungují – a nepřekračují přitom přírodní zákony. Dokáže přežít i vlastní smrt a vrací se v jiném těle opět na svět. Proti gangsterům si přinese místo pistole okarínu a bitevní vrtulník sestřelí pozounem. Kouzla a čáry? Ani ne, jen věda – jenže extrémní věda…

Mohou mu pacienti uvěřit jako lékaři? Asi ano, lidé se od něho vracejí uzdraveni z nevyléčitelných nemocí.

Nikdo neumí přinést tolik dobra jako démon, ale není strašnějšího nepřítele nad rozhněvaného démona, který se rozhodne trestat. Nejhorším trestem není oslepení, ani smrt v plamenech pekelných (neboť i to umí), ale roztrhání lidské duše. Takový člověk zdánlivě žije dál jako dříve, ale není to už on, nýbrž další démon.

A čtenářům nezbývá, než démonům fandit, zejména když mezi nimi objeví i sympatické mladé démonky – ačkoliv nejchytřejší z nich byla před svou proměnou idiotka a pořád je napůl chlap, zatímco nejkrásnější z nich vytáhli – jak jinak, než z hrobu…

Ukazuje se ale, že opravdové peklo je přece jen výhradně záležitost – lidí…

Válka s mloky doktora Jaroše

(vyšla v°Autobusu 2000) (1999)

Válka s mloky – není to drzost, pokoušet se napsat román na téma už jednou geniálně zpracované? Je snad možné napsat na stejný název něco naprosto odlišného?

Román má s Karlem Čapkem společný nejen název, ale i pár dalších drobností. Jsou tam mloci v čele se svým vůdcem Šéfem Salamandrem, válka s nimi a konečně, je to napsáno vlastně o lidech. Tím ale podobnost (čistě záměrná) končí.

Na rozdíl od Čapkova originálu je viděná očima mloka, biologa Pavla, který se z asistenta stvořitele nakonec stane sám Šéfem Salamandrem a proti svému přesvědčení na závěr války vyhlásí a uskuteční námořní i leteckou blokádu Spojených států, které jako poslední na světě hrdě, ale marně vzdorují mločí armádě… která má – na rozdíl od Čapkových milionů – pouhých dvacet mloků…

Je v ní i nechtěné proroctví. Apokalypsa lidstva, popisovaná v této knize, včetně hořícího Pentagonu a mrakodrapů, se bohužel po napsání knihy začala otřesně naplňovat… (přitom to bylo napsáno roku 1999 a vytištěno rok před skutečností!!) ale lidstvo z ní nevychází zrovna nejlépe.

Přítel

(2010)

Hrdinkou této science fiction je nepříliš atraktivní, spíš plnoštíhlá a navíc poměrně chudá studentka, která se v době volna vedle studia, místo návštěv zábavních podniků, toulá po internetu. Až jí tam nabídne přátelství jakýsi neznámý hacker, který ji zná tak podrobně, jak to jen přes internet jde – včetně utajovaných údajů ze školy (zřejmě je to velice schopný hacker). Na rozdíl od ní je bohatý a začne ji sponzorovat (počínaje lepším počítačem). Má jen jednu menší vadu. Nemůže se s ní setkat. Je totiž mrtvý…

Není to ale klasická duchařská historie, je to čistá science fiction, kde ale neplatí známé úsloví: »Mrtví nekoušou«. A tenhle mrtvý kousat opravdu umí!

Schizofrenik

(2015)

Schizofrenik (diagnóza) je člověk s rozdvojenou osobností. A kdyby jen rozdvojenou!

Kdo znáte indickou ságu Rámajánam, vzpomeňte si na hlavního padoucha, desetihlavé monstrum Rávanu. Hrdina brzy na své vlastní kůži pozná, jaké je to být dvouhlavou, tříhlavou nebo i desetihlavou příšerou!

Může být přínosem setkání s pravými bohy? Jak kdy… určitě není chytré zbytečně je dráždit. Bohyni smrti Moranu nevzrušují miliony mrtvých a i Triglav může být pěkný zákeřník…

Woodoo

(2015)

Woodoo patří mezi záhady světa. Navíc nepatří do našeho světa… Hrdina získá za podivných okolností velice neobvyklou nabídku – kouzlo woodoo schopné na dálku zabít člověka. Je možné takovou nabídku odmítnout, využít, ale i zneužít. Ale je to ohromně lákavé! A hrdina to začne využívat. Zprvu z hecu, neboť tomu sám nevěří, ale pak promyšleněji – na nedotknutelné lidské škůdce, politiky počínaje… Je to však náročné, především na vlastní svědomí…

Krátce poté, co tento příběh začal vycházet na pokračování, přišli čtenáři s názorem, že jde o plagiát japonského zfilmovaného komixu »Notes smrti«, kde hrdina dostane od démonů podobný dar – notes, kam stačí zapsat jméno osoby a ta vzápětí zemře. Uvažoval jsem, že tento námět »odpískám«, ale pak se mi podařilo sehnat pár dílů filmového seriálu a po jejich shlédnutí jsem pochopil, že nejde o plagiát. Japonský hrdina si totiž hrozně brzy začal »hrát na boha« a tím veškerá podoba končí. Mimochodem, fenomén »woodoo« mám od Hanzelky a Zikmunda, konrétně »Afrika snů a skutečností«. Nejde tedy o plagiát, ale pouze o jiné zpracování podobného námětu.

(Nechci se moc hádat, ale japonský »Notes smrti« je aspoň o třídu horší…)

Léčitelka

(2016)

Léčitelka je opravdu nenápadná tajemná osoba. Žije ve staré chalupě a zabývá se léčením lidí, občas si však od nich vybírá velice nezvyklou daň…

Hrdina se po poměrně dramatickém seznámení stane jejím učedníkem, ale musí se vzdát světského života – přátel, rodiny, zaměstnání… Učením by měl totiž strávit celý život a osamostatnit by se měl až po smrti… Ano, léčitelka se dokáže reinkarnovat. Dělá to už desetitisíce let. A původně ani nebyla člověkem…

Název románu Čarodějnice se čtenářům nelíbil, i když vystihuje podstatu léčitelky nejlépe… Což nic nemění na tom, že jde o příběh čarodějnice a jejího učedníka, i když v rámci science fiction »Všechno je úplně jinak«…

Záhrobí

(2016)

Záhrobí je osada za hřbitovem. Naši předkové zakládali hřbitovy odděleně od měst a vesnic, jenže dnes se vsi i města rozrůstají tak, že hřbitov bývá obklopen domy. Jeho přítomnost pod okny vyšších pater už ani nikoho neděsí…

V Záhrobí se podle všeho zastavil čas. Není tam jediný televizor a co hůř, do vsi nevede elektrické vedení a vesničané si dodnes svítí svíčkami. Ale jak se zdá, nevadí jim to. Místo sledování prolhané televize si čtou pravdivější knihy…

A právě v těch knihách to vězí. Nejsou totiž obyčejné…

Liangé

(1967-2017)

V přírodě se dá čekat ledacos. Ale aby v Čechách spadla z nebes velryba? To snad jen v hodně divokém snu. Ještě větší záhadou by bylo, aby z té velryby vylezl člověk. Ale když zjistíte, že »velryba« i »člověk« jsou monstra z vesmíru, už vám to snad ani nepřijde. Nebo ano?

Tento příběh má dávnou historii. Začal jsem jej psát v roce 1967 (ano, už je to padesát let!). Tenkrát mi to nešlo, měl jsem právě oplétačky kvůli účasti na »Strahovských událostech« (kdo dneska ví, co to bylo?), psaní mi šlo pomalu a když v srpnu 1968 přijely sovětské tanky, na »Liangé« jsem úplně ztratil chuť. Kvapně jsem to tenkrát uzavřel a začal jsem psát protisovětské »Krešo« (to mi šlo skoro samo).

V té době jsem bydlel na kolejích Strahov a své výtvory jsem bezelstně půjčoval každému, kdo projevil zájem. Říká se, chceš-li o něco přijít, půjč to… Ani nevím, kdo z kolegů studentů mi zapomněl »Liangé« vrátit. Kdoví, kde je té »knížečce« formátu rodokapsu konec a kdo ji nakonec vyhodil…

Po padesáti letech jsem se zamyslel a přišlo mi, že to tenkrát nebyl tak špatný nápad (něco z toho jsem použil i v románu »Zuznelai«, kde dvouhlavý drak přepravuje zbloudilé školáky v žaludcích). Možná postačí dát tomu jiný průběh (tehdy se část děje odehrávala ve Vietnamu) a zejména zakončení (tenkrát opravdu uspěchané), ale příběh sám měl přece jakýsi náboj…